Jak oblbnout démona

17. června 2014 v 19:32
Přináším další díl příběhu.První část nejdete zde

Už to bylo pár dní, co se stala ona tragédie, při které stařešinové přišli nejen o svého druha, nýbrž i o svou poslední naději ve válce. Sice se zatím nic neprovalilo, ale rozhodně se k tomu schylovalo. Appur stál nad hrobem svého souseda. Rosokuovi bylo devadesát let, zemřel na srdeční infarkt. Zláštní bylo, že ještě den před jeho smrtí byl zdráv. Stařík si povzdechl a shlédl na místo posledního odpočinku svého druha, jež vždy sedával po jeho boku, vždy se na ostatní usmíval a především mu byl jediným opravdovým přítelem. ,,Ach bratře, ani netušíš jak nám všem scházíš." zamlumlal Appur směrem k náhrobku. Poté se uklonil a vzdal svému příteli poslední hold. ,,Sbohem Rosoku, stařešino Země..." pronesl a pomalým krokem se vydal do svatyně. Avšak, nedošel tam, tak jak původně zamýšlel. S rukou na srdci ho našli bez života ležet sotva dvacet kroků od posvátného pohřebiště. Usmíval se. Konečně mohl být zase se svým druhem.

Kdesi na severovýchodní straně Caratrazu, tam kde o zimu nebyla nouze, stejného dne, stejného času rázoval průvod vojáků hadí strany, v čele s vysokým černovlasým mužem. Byl ještě mladičký, nemohlo mu být víc než dvacet let. Náhle se zastavil a s ním i celý hlučný průvod. ,,Zde bude hodinu rozchod. Napijte se, najezte a odpočiňte si. Pak potáhneme dál do centrály. Na opozdilce se nečeká." oznámil mladík do davu, ze kterého se ozval hromadný oddech a vyčerpané mumlání. Chlapec sám se rozhodl porozhlédnout po okolí. Po pár okamžicích objevil jeskyni. Jako člověk s normálním rozumem bylo samozřejmé, že se podívá dovnitř, protože každý zdravý člověk je více či méně zvědavý. Sešplhal proto dolů a počal zkoumat terén. Obdivoval skalnaté výběžky po straně jeskyně s podivoval se na stalaktity, stalagmity a stalagnáty jež se nacházely po celé jeskyni. Jak tak bloumal jeskyní, po čase si všiml, že zde není sám. Kohosi spatřil a ztuhl. V menší proláklině ležela drobná Catanička. Na zádech měla zaschlou krev. Byla po zuby ozbrojená avšak v bezvědomí a neškodná. Muž vytáhl meč a s ním v rukou se pomalu blížil k ležící dívčině. Když byl od její polomrtvolky asi půl metru, jemně do ní dloubl mečem. Holčina otevřela oči. Chlapcem jakoby projel elektrický proud. Dívčiny oči měly barvu ledu a byly lemované červenočernými ornamenty. O bytosti s takovýma očima slšel nejednu legendu. Stejně jako jeho rod, i Catanikové měli svého démona, kterého uctívali. Zatímco Viperaxové měli obrovského rudookého černého hada, božstvo Cataniků mělo podobu bílošedé kočky s právě takovýma očima-Kyuseishua. Inteligentnímu hadovi rychle docházelo, s kým má tu čest. V nitru ho postupně zachvacovala panika ale navenek zachovával výraz ledového klidu. Holka se zvedla a pomateně se na něj podívala. Mladík ustoupil a namířil jí meč na hruď. ,,Kdo...jsi?!" zasyčel. Dívka mu věnovala hrůzný pohled, chytla meč za špičku a zmačkala ji jako papír. ,,Netuším. Ale jsem mocná." odvětila. Mladý Viperax chvíli jen nevěřícně hleděl a pak zbytek meče odhodil. ,,Jmenuji se Mamushi Satori a jsem velitel hadí strany, generál oddílu zmijovitých a princ Viperaxů, aspoň v téhle kruté válce." hrdě se napřímil. Dívčina na něj moment hleděla a pak si prohlédla svou výzbroj. ,,Takže se děje to, co jsem si myslela. Zuří válka." zamumlala. ,,Proč tak?" otázala se pak. Satori měl jen pár sekund na vymyšlení odpovědi ale přesto dokázal vymyslet odpověď, byť na to měl jen krátký čas. ,,Kdysi dávno...zabil kočičí národ známý jako Catanik krále hadího národa- Viperaxů. Pak, aniž by hadí národ měl velitele, zaútočili. Viperaxové se začali bránit a tak vznikla válka a chaos." odpověděl. Dívka zaprskala. ,,Ty kočky...proč tak konali?" Satori neodpověděl, pouze jí zašeptal do ucha: ,,Vezmu tě s sebou, kdyaž budeš bojovat na straně Viperaxů." Holka na nic nečekala, popadla Satoriho za ruku a táhla ho k východu. Satori jí nestačil, ale byl spokojen. Konečně získal triumf. S démonem na své straně Cataniky konečně porazí. Jak došli k místu, kde se oddíl rozdělil, začal bezejmennou dívku představovat vojákům. Když se všichni shromáždili, pochod pokračoval a za půl dne se dostali do centráli hadího národa. Tam Satori holčinu přestrojil do Viperaxího brnění a představil jí bitevní plán. ,,A abych nezapomněl," stčil ještě poznamenat před nájezdem, ,,tvé jméno je od nynějška Hebi Kirifuda."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Starlight Starlight | Web | 17. června 2014 v 20:00 | Reagovat

Píšeš opravdu nádherně, to se musí uznat! Dobře vymyšlený příběh, všechno.. prostě krása :)

2 BrexíČech lecoste intelektuál,myslím že Ondra je homosexuál BrexíČech lecoste intelektuál,myslím že Ondra je homosexuál | 17. června 2014 v 20:52 | Reagovat

chjooo já chci psát jako ty tak úžasně D:
epické moc :,3

3 Chocolate Dogy Chocolate Dogy | 18. června 2014 v 21:37 | Reagovat

jo fakt skvělí :O

4 Niky Niky | 19. června 2014 v 19:16 | Reagovat

Super !!!! :333

5 Lea Lea | 21. června 2014 v 21:14 | Reagovat

Ten první díl na to dobře navazuje :D. Jen mě štve jak všichni umíraj! xD
Jsi dobrá, rozhodně pokračuj!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama